Koncem května navštívil naši Fakultu pedagogickou ZČU v Plzni ministr školství Robert Plaga. V rámci jeho návštěvy jsem měl tu čest moderovat panelovou diskuzi Učitel 3.0 (myšleno jako Učitel ke Strategii 2030+) s ním a náměstkyní primátora Města Plzně pro oblast školství a cestovního ruchu Lucií Kantorovou.
Každý moderátor panelové diskuze by měl na konci diskuze shrnout a pokusit se definovat závěry. Bohužel, tentokrát na to nezbyl prostor, protože témat bylo na vymezenou dobu tolik, že jsem se o shrnutí nepokoušel a raději se snažil využít možnosti ptát se obou hostů.
Rád bych tedy ke třem hlavním blokům, na které byla diskuze rozdělena, nabídl shrnutí alespoň touto cestou. První část jsem se pokusil shrnout v předchozím příspěvku, v tomto vydání nabízím shrnutí druhé části.
Odkaz na článek na Info ZČU
Odkaz na videozáznam diskuze
Odkaz na kurz CŽV v rámci platformy EDIS (navštívený kurz Kompenzace sedavého zaměstnání)
Shrnutí druhé části panelové diskuze Učitel 3.0 s Robertem Plagou a Lucií Kantorovou: učitelství je pro stát strategická profese
Zdroj: NotebookLM podle obsahu panelové diskuze
Robert Plaga připomněl, že reforma pregraduální přípravy učitelů začala memorandem z roku 2021 a že důležité bylo její propojení s akreditacemi učitelských studijních programů, což podporoval jako předseda Rady Národního akreditačního úřadu. Zaznělo také, že těžiště reformy by se nemělo vyčerpat formálním naplňováním kompetenčního rámce, ale mělo by vést k reálné proměně přípravy učitelů, k reálnému propojení znalostí, profesních kompetencí, praxe a schopnosti učitele zvládat nároky současné školy.
Kompetenční rámec absolventa a absolventky učitelství je dostupný zde.
Z pohledu pedagogických fakult je možné rámec brát jako jednu z příležitostí zrevidovat, co má absolvent nebo absolventka skutečně umět, když poprvé vstupuje do třídy. Musí rozumět svému oboru, ale také tomu, jak se děti učí, jak pracovat s různorodou třídou, jak hodnotit, jak komunikovat s rodiči, jak spolupracovat s kolegy a kolegyněmi a jak se dále profesně rozvíjet. Reforma přípravy učitelů proto nemůže být kosmetickou úpravou studijních plánů. Musí zasáhnout jádro učitelského vzdělávání.
Tiskovou zprávu k podpisu memoranda k reformě přípravy učitelů z roku 2021 je možné najít zde. Pod odkazem je dostupný text memoranda i jeho manažerské shrnutí.
Memorandum bylo v roce 2021 podepsáno na dobu neurčitou. Obsah samotné reformy byl definován do roku 2024. V tomto roce bylo dohodnuto, že obsah reformy bude naplánován na další období, opět alespoň na čtyři roky, a že inovovaný obsah bude stvrzen podpisem memoranda. Mělo jít o prodloužení reformy pregraduální přípravy s novou náplní. K podpisu ale dosud nedošlo.
Změny spojené se zaváděním kompetenčního rámce, změny pedagogických praxí a další kroky vyplývající z nastavení „reformy“ dlouhodobě kladou zvýšené nároky, které by měly být pokryty odpovídajícím financováním. V diskuzi zazněla otázka, zda při předpokládaném růstu platů v regionálním školství porostou také platy na pedagogických fakultách. Pokud ne, hrozí paradoxní situace, kdy by fakulty měly připravovat kvalitnější učitele, ale samy by mohly přicházet o mladé akademiky a odborníky z praxe, protože ti by odcházeli do základních nebo středních škol za lepším finančním ohodnocením. Děkan Mentlík uvedl, že k takovým případům v Plzni skutečně docházelo.
Zdroj: NotebookLM podle obsahu panelové diskuze
Robert Plaga k tomu připomněl, že už v minulosti se stát pokoušel pedagogické fakulty cíleně podpořit. V roce 2016 vznikly programy pro pedagogické fakulty a fakulty vzdělávající učitele v objemu přibližně 195 milionů korun. U pedagogických fakult šlo především o dorovnání platové hladiny, u ostatních fakult vzdělávajících učitele také o podporu chybějících aprobací. Robert Plaga připomněl, že ministerstvo sice může do systému poslat cílené prostředky, ale jejich skutečné rozdělení už závisí na samotných univerzitách.
Právě zde se podle Plagy ukazuje slabina současného modelu – pedagogické fakulty často nesou vysokou společenskou odpovědnost, ale jejich pozice uvnitř univerzit nemusí být automaticky silná. V diskusi zazněla také poměrně konkrétní představa řešení, která byla spojována s aktuálním návrhem nového vysokoškolského zákona, zejména s propojením potřeb státu a financování a s větší odpovědností vysokých škol spojenou s redefinicí rolí uvnitř univerzitního systému.
V době panelové diskuze nebyly veřejně zcela dostupné materiály k návrhu nového vysokoškolského zákona. Aktuálně jsou dostupné podklady k přípravě věcného záměru pro pracovní skupiny k pěti tematickým oblastem zde.
V panelové diskuzi zazněly obavy z oslabení fakult, které by mohly být spojeny s proměnou role akademických senátů i s možným posílením centrálního řízení univerzit.
Robert Plaga uvedl, že autonomie bez jasně definované odpovědnosti dlouhodobě nefunguje. Současně zdůraznil, že cílem není politizace univerzit, ale větší schopnost systému reagovat na potřeby společnosti.
Při prvotním zhodnocení se zdá, že z pohledu pedagogických fakult není hodnocení podkladů k přípravě věcného záměru zcela jednoznačné.
- Pro přípravu učitelů může být velmi dobrou příležitostí, pokud se učitelství v kontraktech výslovně ukotví jako veřejná služba a strategická národní priorita. Tomuto směřování nasvědčuje vládní program na podporu navýšení kapacit veřejných vysokých škol v učitelských, speciálně pedagogických a psychologických studijních programech z podzimu 2025 (program je dostupný zde).
- Konkrétní dopad programu je nutné po zkušenosti z letošního roku pečlivě vyhodnotit. Pokud by ale v budoucnu v univerzitních strategiích dominovaly výzkumně silné a/nebo ekonomicky atraktivní oblasti, mohlo by být učitelství vnímáno pouze jako nákladná služba s nižší prestiží. Změny by pak místo posílení přípravy učitelů mohly vést k jejímu oslabení.
Stát tedy deklaruje, že učitelství je prioritou, ale pokud nedokáže skutečně zajistit, aby prostředky doputovaly k těm fakultám a programům, které nesou hlavní odpovědnost za přípravu učitelů, zůstane priorita pouze politickou formulací.
Jedním ze zásadních problémů českého školství tedy je, že stát dlouhodobě požaduje kvalitní učitele, ale současně nevytváří stabilní a předvídatelné prostředí pro instituce, které je připravují.
Jako možné řešení bylo v diskuzi představeno kontraktové financování. Stát by s univerzitou dohodl konkrétní potřebu – například kolik učitelů a učitelek určité aprobace nebo určitého stupně vzdělávání je třeba připravit v konkrétním regionu – a k tomu by přiřadil odpovídající prostředky. Ty by měly být vázány na daný účel tak, aby se neztratily v obecném univerzitním rozpočtu.
Zdroj: NotebookLM podle obsahu panelové diskuze
To je pro pedagogické fakulty významná příležitost, ale zároveň i určitá nejistota. Příležitost spočívá v tom, že by stát konečně mohl propojit strategické cíle, regionální potřeby a finanční nástroje. Nejistota spočívá v tom, aby se kontraktové financování nezměnilo v úzké objednávání počtů absolventů bez ohledu na kvalitu, dlouhodobou stabilitu fakult a šíři učitelské profese. Příprava učitelů se navíc netýká jen druhého stupně a středních škol, ale také mateřských škol a prvního stupně základních škol.
Dostupné dokumenty k návrhu nového vysokoškolského zákona (viz výše) se zatím přípravou budoucích učitelů ani jiných společensky potřebných profesí přímo nezabývají, i když například v oblasti „studia“ uvádějí, že současná právní úprava neřeší dvouoborové ani sdružené studium, přestože je běžné právě na pedagogických a dalších fakultách. Navrhují proto jeho výslovné zákonné ukotvení. To by například pro přípravu učitelů bylo pozitivní. Návrh je proto nutné dále podrobně analyzovat.
Z diskuze vyplynulo, že reforma pregraduální přípravy učitelů a financování pedagogických fakult či fakult připravujících učitele jsou dvě strany téže mince. Není možné požadovat moderní, kompetenčně založenou a prakticky ukotvenou přípravu učitelů a současně ponechat fakulty v podmínkách, které jim to zejména finančně neumožňují.
Pohled zřizovatele, který do diskuze přinesla Lucie Kantorová, připomněl, že kvalita učitelů není abstraktní akademické téma. Pro město, kraj i stát se promítá do motivace žáků, vztahu k učení, duševního zdraví, schopnosti spolupráce i budoucího uplatnění na trhu práce. Jinými slovy, to, co se odehrává na pedagogických fakultách, se za několik let projeví v konkrétních školách, třídách a životech dětí.
Chceme-li tedy skutečně mluvit o učiteli pro rok 2030 a další roky, musíme přestat oddělovat obsah reformy od jejích podmínek. Kompetenční rámec, kvalitnější praxe, propojení fakult a škol, nové akreditace i důraz na profesní připravenost absolventů mají smysl pouze tehdy, pokud za nimi bude stát stabilní, předvídatelné a cílené financování pedagogických fakult a fakult připravujících učitele. Na druhou stranu fakulty musí skutečně prokázat, že jsou schopné produkovat učitele úspěšné ve 21. století.
Zdroj: NotebookLM podle obsahu panelové diskuze
Naše pedagogická fakulta – stejně jako většina ostatních – rekonstruuje nebo bude potřebovat rekonstruovat prostory, které využívá.
Napsat komentář