Tento příspěvek měl být jeden z prvních, které jsem si na blog začal připravovat. Mobilní (chytré) telefony ve školách patří k zásadním tématům, ke kterým vychází celá řada výzkumných studií. Od těch, které popisují experimenty ve třídách, až po rozsáhlé metaanalýzy. Velmi důležitý je také výrazný přesah ke kognitivním neurovědám.
Debata o mobilech ve školách bývá často vedena jako střet dvou táborů. Jedni volají po různě striktním zákazu, třeba proto, že děti mezi sebou o přestávkách nemluví, zatímco druzí upozorňují, že škola by měla žáky připravovat na současný svět, jehož jsou mobilními telefony nedílnou součástí. Pokud ale školu považujeme za místo, kde má probíhat učení, tak je klíčové, jak chytré telefony učení ovlivňují. Z tohoto pohledu je zásadní, jak působí na pozornost žáků.
Lidský mozek zpracovává jen malou část informací, které k němu přicházejí. Pozornost je selektivním filtrem, který chrání omezenou kapacitu zpracování informací. Dynamicky preferuje podněty podle cílů a aktuální motivace jedince. Mozek tak rozhoduje, jakým informacím se bude věnovat. Informace, kterým není věnována pozornost, mají výrazně menší šanci dostat se do pracovní paměti, takže pak o nich ani nepřemýšlíme. Neukládají se pak do dlouhodobé paměti. Platí totiž, že paměť je pozůstatkem myšlení, a tak si informace, o kterých nepřemýšlíme, ani nepamatujeme.
Pozornost je ale omezená a snadno narušitelná. Když řešíme více úloh, neřešíme je zároveň, ale střídáme mezi nimi rychle pozornost. Každé přepnutí přitom zvyšuje zatížení pracovní paměti, prodlužuje dobu práce na úkolu a zhoršuje tak výkon. Lidská pozornost je citlivá zejména na nové, emocionálně významné a sociálně relevantní podněty. Těm věnujeme vyšší pozornost. Tento mechanismus v průběhu naší evoluce umožňoval rychle reagovat na nebezpečí nebo na sociální signály. Pokud tedy chcete vytvořit zařízení, které bude maximálně poutat pozornost, zajistěte, aby ho jedinec měl stále u sebe, a naplňte ho aktuálními, emočně vypjatými a sociálně založenými podněty. Z lidské podstaty bude téměř nemožné odolat tomu, abychom mu věnovali pozornost.
Chytré telefony, resp. mnohé jejich aplikace jsou navrženy tak, aby získávaly a udržovaly lidskou pozornost. Notifikace, „reels“ nebo sociální sítě aktivují systémy odměny spojené s dopaminergní neurotransmisí a opakovaně přitahují pozornost. Z toho vyplývá, že pokud máme mobil ve třídě, soupeříme s jedním z nejsofistikovanějších nástrojů pro zachycování lidské pozornosti, jaké kdy vznikly.
Experimenty zaměřené přímo na proces učení ukázaly, že když studenti sledovali výukovou přednášku bez mobilu (a s nízkou mírou vyrušování), zapsali si o 62 % více informací a v testu dosáhli přibližně o jeden a půl stupně lepšího výsledku než ti, kteří během výuky mobil aktivně používali.
Analýzy zavedení zákazů mobilních telefonů na anglických školách ukázaly (byl využit tzv. přirozený experiment, kdy některé školy zákaz zavedly, jiné nikoli), že po zákazu se výsledky žáků statisticky významně zlepšily. Zajímavé přitom bylo, že přínos nebyl tak výrazný u nejlepších žáků. Největší přínos byl pozorován u žáků s horšími předchozími výsledky. Chytré telefony neřízeně přítomné ve výuce tak zřejmě více škodí těm, kteří jsou již z různých důvodů znevýhodněni. Omezení chytrých telefonů tak může různá znevýhodnění vyrovnávat. To doplnily výzkumy z Galicie i Norska, kde byl po zákazu mobilů kromě zlepšení studijních výsledků zejména u slabších žáků zjištěn i pokles šikany a podobných jevů.
Na druhou stranu, metaanalýzy stovek článků za poslední více než desetiletí dokládají výrazně pozitivní efekt smysluplně integrovaných digitálních nástrojů ve výuce. Jde ale o promyšlenou výuku s mobily (nebo tablety), nikoli o přítomnost osobního mobilu ve třídě bez jasného didaktického rámce. Výzkumem doložený pozitivní efekt mají také hlasovací systémy typu Kahoot nebo aplikace jako Mentimeter. Dokládán je pozitivní efekt na motivaci, postoje k učení i akademický výkon.
Problém není v používání interaktivních aplikací nebo hlasovacích systémů řízených učitelem. Učení brání situace, kdy osobní chytrý telefon představuje paralelní (pozornost stále přitahující) linii, vedle samotné výuky. V nekontrolovaném soupeření o pozornost žáků mezi chytrým telefonem a výukou má výuka pouze malou šanci.
V souladu s aktuálními výsledky výzkumů je nejlepší strategií udržet ve výuce chytrý telefon mimo pozornost žáků. Měl by být využíván pouze tehdy, když jeho použití sleduje jasný didaktický cíl řízený učitelem. Tato strategie je dobře přenositelná i do života – pokud potřebuji řešit problémy (nebo se učit), musím soustředit pozornost a mobil odkládám. A vím, proč to dělám.
Takový přístup respektuje jak poznatky kognitivních věd (zejména o pozornosti a pracovní paměti), tak skutečnost, že digitální kompetence budou pro život v 21. století nezbytné a budou na základě rozhodnutí učitele rozvíjeny.
Závěrem je třeba říci, že nejnovější studie překvapivě ukazují spíše mírný efekt zákazů mobilů. Záleží přitom na typu zákazu (celkově, pouze ve výuce apod.) a implementaci (zejména záleží na vymahatelnosti). Novější americká studie uvádí výrazné snížení používání mobilů, ale akademické efekty blízké nule a smíšené ostatní dopady.
Je tedy velmi důležité zdůraznit, že formální zákaz sám o sobě není zázračné řešení. Velký význam má jeho vymahatelnost, celková kultura školy a kvalita výuky.
Z pozice děkana budu přes léto přemýšlet, jak od nového akademického roku řešit problematiku na naší fakultě. Data z Indie ukazují výrazné zlepšení výsledků studujících po omezení mobilů i na vysokých školách…
Nejrelevantnější studie a zdroje:
Abrahamsson, S. (2024/2026). Smartphone Bans, Student Outcomes and Mental Health. Norská studie, důležitá pro bullying, wellbeing a heterogenní efekty podle pohlaví a socioekonomického statusu.
Allcott, H. et al. (2026). The Effects of School Phone Bans: National Evidence from Lockable Pouches.
Beland, L.-P., & Murphy, R. (2015/2016). Ill Communication: Technology, Distraction & Student Performance.
Beneito, P., & Vicente-Chirivella, Ó. (2022). Banning mobile phones in schools: evidence from regional-level policies in Spain.
Böttger, T., & Zierer, K. (2024). To Ban or Not to Ban? A Rapid Review on the Impact of Smartphone Bans in Schools.
Glass, A. L., & Kang, M. (2019). Dividing attention in the classroom reduces exam performance.
Hunsu, N. J., Adesope, O., & Bayly, D. J. (2016). A meta-analysis of the effects of audience response systems on cognition and affect.
Chun, M. M., & Turk-Browne, N. B. (2007). Interactions between attention and memory.
Kuznekoff, J. H., & Titsworth, S. (2013). The Impact of Mobile Phone Usage on Student Learning.
OECD (2024). Students, digital devices and success.
Sana, F., Weston, T., & Cepeda, N. J. (2013). Laptop multitasking hinders classroom learning for both users and nearby peers.
Sung, Y.-T., Chang, K.-E., & Liu, T.-C. (2016). The effects of integrating mobile devices with teaching and learning on students’ learning performance: A meta-analysis and research synthesis.
Sungu, A., Choudhury, P. K., & Bjerre-Nielsen, A. (2025). Removing Phones from Classrooms Improves Academic Performance.
Wang, A. I., & Tahir, R. (2020). The effect of using Kahoot! for learning – A literature review.
Ward, A. F. et al. (2017). Brain Drain: The Mere Presence of One’s Own Smartphone Reduces Available Cognitive Capacity.
Willingham, D. T. (2008). What Will Improve a Student’s Memory?
Napsat komentář