Pět let náročného studia se uzavírá jediným dnem, který je oslavou i výzvou. Co ale čeká nové učitele ve světě, který se rychle mění? A jak se na něj mají připravit?
Slavnostní promoce uzavírají jedno životní období a otevírají nové – tentokrát učitelské. V tomto osobním zamyšlení se děkan Fakulty pedagogické ZČU vrací k významu tohoto okamžiku, ale také klade otázky, které nemají jednoduché odpovědi: Co čeká nové učitele v budoucnosti, kterou si dnes ještě neumíme ani představit? A jak se na ni dá připravit, když samotný svět vzdělávání prochází hlubokou proměnou?
Shrnutí projevu – Zjednodušená verze Chatem GPT 4.5
Promoce je výjimečný čas. Je to okamžik přeměny, kdy se studenti po letech studia mění v učitele – a s tím přebírají odpovědnost, kterou si málokdo umí představit. V jejich rukou bude vzdělávání dětí, formování další generace, budoucnosti společnosti. Pět let náročného studia, stovky hodin příprav, zkoušek, praxí, i pochybností a hledání – to vše se uzavírá jediným dnem, který je oslavou i výzvou zároveň.
Za tímto procesem stojí obrovské množství práce – vyučující, kteří tvoří a garantují studijní programy, kolegyně a kolegové ze studijních oddělení (mimochodem, právě jim bývají při promocích adresována nejčastější poděkování – děkanům už méně), i učitelé z praxe, kteří předávají reálné zkušenosti. Příprava učitelů je dlouhá, mnohovrstevná a nákladná. A i když ji děláme svědomitě a profesionálně, stále je tu jedna zásadní nejistota: jaký bude svět, ve kterém budou naši absolventi učit? Jaké znalosti, dovednosti a postoje budou jejich žáci potřebovat?
Nevíme. Můžeme jen odhadovat. Ale víme, že schopnost kriticky myslet, orientovat se v informacích, chápat souvislosti a žít zdravě a aktivně bude důležitá vždy. A právě k tomu musí být připraveni učitelé – jako průvodci, odborníci, ale i jako lidské vzory. Na takové učitele se totiž vzpomíná celý život. A naším úkolem na fakultě je právě takové lidi vzdělávat, podporovat – a věřit, že tím skutečně měníme svět.
Zamyšlení děkana Fakulty pedagogické ZČU
V přípravě učitelů je promoce zvláštním časem přeměny, kdy se uzavírá životní etapa studentská a otevírá se etapa nová, učitelská. Bývalí žáci a studující se stávají zodpovědnými učitelkami a učiteli, kterým připadne zásadní poslání pečovat o vzdělání našich budoucích generací.
Za jejich přípravou je velké úsilí mnoha lidí – vyučujících, kteří připravují studijní programy, a pak v nich samozřejmě učí, pracovnic a pracovníků univerzity, ale i vyučujících ze škol, kteří vedou pedagogické praxe a předávají tak neocenitelné zkušenosti a návyky… Jde o mnohovrstevný, komplexní, dlouhodobý a drahý proces. Vše v něm je důležité a musí být řešeno s nejvyšší mírou profesionality. Co je ale zásadní neznámou, nejistotou, na které celý tento proces stavíme?
Říkám si, že by bylo skvělé se rozběhnout, předběhnout čas a zastavit se před budoucností. Pak se ohlédnout a přesvědčit se, jaké znalosti, dovednosti či postoje budou pro dnešní děti potřeba, aby byly úspěšné, spokojené i zdravé a naše společnost v budoucnu prosperovala.
Nevím, jaký pohled by se nám na budoucnost naskytl. V čem se bude jezdit, létat, jak se bude komunikovat… Je ale podstatné, že už před vstupem do 21. století se naše společnost posunula ze společnosti průmyslové do společnosti znalostní – a jak řekl Francis Bacon: „Znalosti jsou moc“. Je tak pravděpodobné, že ani v budoucnu se lidé neobejdou bez pečlivě zvolených a jasně uspořádaných znalostí, které jim umožní kriticky hodnotit velké množství informací, jež se k nim, ve velmi složitém světě s vyspělými technologiemi, budou dostávat. Budou muset zvládnout racionálně využívat (a to i ke vzdělávání) výstupy, které jim předloží stroje, jež v mnoha ohledech budou inteligentnější než kdokoli z nás.
Jsem přesvědčen, že i když učitelky a učitelé budoucnosti budou stejně jako dnes odborníky konstruktivisticky předávajícími znalosti a na ně navázané dovednosti, budou více průvodci poskytujícími lidské pochopení, oporu a příklad. Člověk se z podstaty lépe učí od druhých lidí a příkladem…
Při přemýšlení o budoucnosti si často klademe otázku, jaká že to kompetence je pro život člověka ta nejdůležitější. Rozhodně je velmi důležitá připravenost řešit komplexní problémy a kriticky myslet. Ale dnes mi pro spokojený a plnohodnotný život stále více připadá zásadní kompetence zdravého životního stylu s aktivním trávením volného času. Je dobré se zamyslet nad tím, že oproti minulosti dnes umírá více lidí na nemoci spojené s obezitou a cukrovkou než s hladomorem nebo násilnými činy. Učitelé budoucnosti by tedy měli být těmi, kteří prosazují spojení harmonického rozvoje ducha a těla a tento postoj – ve smyslu kalokagathia – předávají dále, svým žákům i celé společnosti.
Pro každé dítě jsou vždy zásadní rodiče. Učitelky a učitelé pro své žáky ale mají a budou mít nezastupitelnou roli. Mohou povzbuzovat, rozvíjet a vést. Na takové učitele, kteří toto dokáží, se pak s uznáním a láskou vzpomíná celý život. Z celého srdce bych si přál, abychom právě takové učitele dokázali připravovat a dále v jejich profesním životě podporovat.
Tento text je součástí autorských sloupků děkana Fakulty pedagogické ZČU v rámci blogu teachingedu.zcu.cz. Motto blogu: „Jak předběhnout budoucnost.“
Napsat komentář